(článek je převzat v původním znění z mého osobního blogu, který jsem psala na začátku svého pobytu v Limě, 29.07.2015)
Cesta začala v sobotu po půlnoci, busem do Madridu, trvalo to asi 5 a půl hodiny, pak busem na letiště (na místě jsem zjistila, že existuje jeden, který jede přímo z Av. de América a staví na všech terminálech, což je super, metrem to není taková legrace - s dvěma kufry a přestupy). Ten bus trval až na ten nejvzdálenější terminál (4) půl hodiny a stál 1,5 E. Na letišti byl chvilku čas, dost jsem usínala, pak to ale s těmi kufry dost trvalo, včetně předkontroly, protože jsem letěla přes USA. Od té doby samá kontrola, pas, letenku, přijímací dopis od univerzity, věci, pas, letenku, v Miami čas jen na přestup - pas, letenku, Esta, formulář, kufry, pas, letenku, pak Lima - vízum, pas,... Cesta byla dlouhá, trvala asi den a půl, i když díky časovému posunu jsem dorazila teoreticky ve stejný den. První letadlo bylo obří (2+5+2 místa v jedné řadě), ale klid, druhé letadlo stísněné. Vyměnila jsem se s jednou Francouzkou, takže jsem se vzdala své milované uličky a seděla uprostřed. Nicméně jsem procvičila angličtinu s jedním alabamským doktorem, co jel do Cusca dobrovolně pomáhat do nemocnice. Možná se sejdem až přijede zase do Limy.
Měli jsme zpoždění, ale pak bylo super, že se mi povedlo s pánem z víz domluvit, že mi dal vízum rovnou na maximum dní (nemusím tudíž nic nijak složitě prodlužovat), což je 183 dní. Vzhledem k tomu, že už den předtím jsem si chtěla přes internet zarezervovat hotel, ale neodpověděli, a to samé se mi stalo s jiným, který jsem rezervovala v Miami, do druhého zmíněného jsme volala, jestli tam mají moji rezervaci. No, neměli, ale prý volné pokoje. No, není to uplně nejlevnější hotel, ale už jsem moc možností neměla a blízko školy a konzulátu jich zase tolik není.
Vyšla jsem tedy z "chráněné" zóny a doufala, že uvidím někoho, jak mává s mým jménem. No, to se nestalo, ani po několika okruzích kolem všech čekajících lidí. Na informacích mi moc nemohli poradit, každou sekundu mě někdo přesvědčoval, ať s ním jedu (taxi) a já s sebou dva kufry a tašku. Můj 10minutový internet zdarma už vypršel, musela jsem se teda přihlásit přes notebook (super zrovna tam), aby mi poradit/pomoct známý z Limy. On mi zrovna nemohl pomoct, že by přijel, protože byl daleko, ale poradil, jak tam vybrat taxi. Nicméně, když jsem se chystala jít vyměnit nějaké peníze na soly, abych vůbec někam mohla jet a aby mě v hotelu vzali, všimla jsem si, že tam je nějaký kluk s cedulkou se jménem té druhé holky, co je z Karlovky, o které ale vím jen to, že je z Karlovky, a to proto, že nám koordinátorka poslala stejný mail a já si pasivně pamatovala jméno.
Podotýkám, že to už jsem byla venku tak hodinu, jediná informace o mém taxi byla, že je od té univerzity a dvě křestní jména taxikáře. Žádné číslo, nic. Samozřejmě v neděli v noci před svátkama číslo na koordinátorku nefungovalo. Nicméně jsem šla za tím klukem a vše mu vysvětlila. Byl to dlouhý proces, v souhrnu ta druhá holka přijela až následující den a vyzvedl ji někdo jiný a se mnou nikdo nepočítal, ale samozřejmostí bylo mě odvést. Čekali jsme asi další hodinu a povídali si a nakonec mě LG vzal do jiného hotelu, který stál asi o dvě třetiny míň. Domluvili jsme se, že mě ráno vyzvedne a vezme mě k sobě domů, že mají volné místo a že už takhle ubytovávali. Jeho rodiče s tím neměli absolutně žádný problém, naopak sami naprosto pohostinní a milí. První den v dalším článku.
Aktualizace z roku 2021: ...a s celou ,,mou limskou rodinou" se přátelíme dodnes:)
Více zde: https://zivot-v-lime.webnode.cz/news/cesta-do-limy-a-prijezd/
Comments